Barvy podzimu

O OBRAZU

Krása podzimního padání listí, čistota a průzračnost oblohy, ještě se lesknoucí svou zelenou korunou v některých místech stromy – to vše není obvyklým obrazem melancholického portrétu podzimu, ale touhou autora zprostředkovat radostný pocit kaleidoskopu střídajících jedna druhou jasných barev a emocí. Současně se zdá, že toto malebné plátno je setkané ze dvou rovin času a emocí, z nichž každá existuje sama o sobě a současně se navzájem neviditelně doplňují. V pozadí jsou autorem zobrazeny mírně nedbalým způsobem jasně syté skvrny měnících své zbarvení stromů. Zdá se, že tento plán ilustruje náš vnitřní svět plný nejrůznějších emocí. Jako by červená paleta barev byla výrazem naší lásky, hněvu, silných emocí, a proto tak výrazných. Zelená paleta je výrazem naší životní síly a nehasnoucí naději do budoucna. Kombinace žlutooranžových barev jakoby ilustruje náš neklid a napětí. Jasně označená blankytně modrá v levém horním rohu je symbolem našeho duševního klidu a rovnováhy. Tyto emoce jsou skryty před vnějším světem závěsem každodenního shonu, jako podzimní padání listů snášející se nám pod nohy. A není třeba mu věnovat pozornost, protože právě naše emoce, „barvy“ naší duše jsou důležité.